DRAPÉRIE - PRÁCE S OTISKEM TĚLA



Téma klauzurní práce čtvrtého ročníku bylo “Jeden den”. Chtěla jsem, aby práce měla přirozený vývoj a nebyla určena hranice, kdy je to téma dočerpáno a hotovo – vlastně ani tuto práci nepovažuji za dokončenou, je to jen nástin něčeho co mě zajímá, co je mě blízké jak citově tak vizuálně.

Už delší dobu si fotím a pozoruji otisk těla po spánku na drapérii prostěradla postele, jak u mě, když si ráno stelu, nebo u rodičů, bratra. Vždy když vejdu do jejich ložnice a vidím na matraci otisk jejich těl v prostěradle, je to zvláštní pocit. Otisk někoho tak blízkého. Tělesnost a přítomnost toho člověka, i když není přítomen je hrozně silná. Jakýsi důkaz jejich existence.

Přemýšlela jsem, jak přenést něco podobného do mé práce. Začala jsem si před spaním pod sebe dávat prostěradla/plátna, která dokáží zaznamenat můj spánek. Vybrala jsem nakonec jemnou látku, co jsem našla na půdě, která byla pro toto nejvhodnější. Jakmile jsem ráno vstala nechala jsem prostěradlo s plátnem tak jak je a začala ho fixovat. K fixaci jsem používala lepidlo ředěné s vodou a na závěr matný lak. Každé plátno je tedy jakoby záznam z jednoho dne. Protože jsem přesvědčena, že vše co člověk prožívá přes určitý den, se následně otiskne během jeho spánku – ve formě snů, klidného nebo neklidného spaní a pohybů v posteli během noci. Proto beru prostěradlo jako plátno malíře, kde se přes noc zachytává odraz prožitého dne.




Celý proces trval dost dlouho, proto jsem spávala na dvou matracích – na jedné jsem nechávala plátno zaschnout a na druhé mezitím spala, poté jakmile jsem první plátno zafixovala, jsem zase matrace vystřídala. Nejdříve jsem plánovala vystavit zafixovaná plátýnka tak jak jsou, do prostoru, ale díky zadání klauzurní práce jsem se vydala směrem k ilustraci děje, který probíhal. A to tak, abych lépe nastínila celý proces. Chtěla jsem v ilustracích tohoto děje zachytit čas, pohyb i prostor a také pocit přítomnosti osoby, aniž by tam byla.

Myslím si, že celé toto téma a to, jak je zatím nastíněné není hotové, je to pouze takový prozatimní proces, který bych ráda rozvedla později, kdy budu mít opravdový prostor… Jak v podobě objektů, lepšího zpracování a procesu fixace, tak v malbě. Toto téma jsem rozvedla také na přijímacích zkouškách, zase i trochu v jiném kontextu. Vytvořila jsem dvě studie v malbě, kdy jsem převedla zafixované plátno do malby – další rozpracování a prozkoumání by mohlo pokračovat v kontextu s Malevičovým Černým čtvercem na bílém pozadí, nebo Bílém na bílém pozadí, nebo v kontextu s Lucianem Freudem, kde je v jeho tvorbě symbolem drapérie, na které jsou malovány většinou ležící figury..




You May Also Like

0 comments